Ven z ústavu #6 – Cagliari
Autor: Michaela Kousalová
Možností, jak skrze univerzitu vycestovat do zahraničí, je spousta, a studenti tak rozhodně nemusí sahat pouze po podpoře Erasmu+. A už vůbec nemusí vycestovat na celý semestr. V tomto díle bych vám proto ráda přiblížila alianci EDUC a letní školu, na kterou jsem se tentokrát vydala na jih Sardinie do města Cagliari.
Co že je ten EDUC?
Někteří z vás možná již alianci EDUC znají skrze kurz EDUC: Space & Place, který na našem ústavu zaštiťují doktoři Šerý a Trojan. V rámci tohoto programu spolupracují s University Paris Nanterre a University of Cagliari a na jaře vždy společně s deseti vybranými studenty jedou na týden na danou univerzitu či naopak organizují akci u nás. Kapacita programu je však omezená, a ne každého náplň programu zaujme, tudíž této příležitosti nemohou využít všichni, kdo by třeba chtěli.
To však neznamená, že nemůžete být proaktivní a svoji příležitost v zahraničí si najít na vlastní pěst. V alianci EDUC mimo MUNI a dvě zmíněné univerzity najdete i univerzitu v Pésci (Maďarsko), Postupimi (Německo), Jaume (Španělsko), Rennes (Francie) a University of South-Eastern Norway (Norsko). EDUC katalog je v průběhu roku stále aktualizován a zájemci si mohou vybrat z celé řady kurzů a programů z nejrůznějších oborů a zaměření, v online prostředí i prezenčně, a to napříč všemi zmíněnými univerzitami. Za řadu kurzů pak dostanete i kredity, takže to může být příjemným plusem pro vaše studium. Každopádně se nebojte prošmejdit celý katalog a třeba narazíte na něco, co jste ani nevěděli, že hledáte. Ale vřele doporučuju koukat právě po letních školách.
Jak se přihlásit na letní školu?
Abyste letní školy neprošvihli a stihli se na některou z nich přihlásit, doporučuju začít po nabídce na webu pokukovat už začátkem roku. Pro většinu letních škol je totiž uzávěrka přihlášek začátkem jara (během března či dubna), po němž následuje období výběru účastníků. Je tedy fajn jednou za čas mrknout na web a zjistit, jestli vám tam zrovna něco nepadne do oka. Podoba letních škol se různí. Zatímco některé jsou čistě prezenční, některé jsou tzv. blended, tedy mají svoji prezenční i online část. Některé pak trvají týden, některé i 14 dní. Záleží tedy na vašich preferencích a možnostech.
Proces přihlášení je velice snadný a moc toho od vás nevyžaduje. V přihlašovacím formuláři na webu vyplníte osobní údaje, většinou odpovíte na otázky týkající se vaší motivace přihlásit se právě na tu onu letní školu nebo přímo přiložíte motivační dopis. A pak už jen odešlete a čekáte, jestli vás vyberou. Jestliže se tak stane, budete muset pořešit nějaké papírování na Centru zahraniční spolupráce (CZS), ale to je vlastně vše. Na letní školu samozřejmě dostanete budget, který je dle mého názoru velmi štědrý. Já na tento týdenní pobyt dostala asi 700 EUR, což vám základní náklady na cestu krásně pokryje.
Z předodjezdových záležitostí mám však dvě velká doporučení. Za prvé, nehleďte u letní školy na její téma a zaměření a nenechte se svázat myšlenkou “studuju geografii, tak musím jet na geografickou letní školu”. Samozřejmě, pokud se to podaří, je to super, ale není to zásadní podmínka. Na této letní škole jsem se potkala se studenty marketingu, matematiky i designu. Sice nás nespojoval studijní obor, ale minimálně zájem dozvědět se něco nového a potkat nové lidi. A to je v takových případech mnohem důležitější.
Za druhé, při vyřizování všech náležitostí na CZS se koordinátorky zeptejte, jestli jede z Masarykovy univerzity i nějaký další student. Já se takhle až týden před odjezdem dozvěděla, že na stejnou letní školu jedou další dvě holky z MUNI, přičemž jedna z nich byla studentka od nás z geografie. Takto jsme každá utratila zbytečně peníze za samostatný ubytování místo toho, abychom se domluvily společně a ušetřený peníze investovaly do něčeho lepšího (např. do gelata a kafe).
Hurá na Sardinii
S ohledem na to, že jsem již před dvěma lety do Cagliari cestovala s doktorem Šerým skrze zmiňovaný kurz Space & Place, věděla jsem, co mě po cestě čeká, a tudíž mě to nějak zásadně nestresovalo. Navíc v květnu už lítají z Vídně do Cagliari přímé Ryanair spoje, a tak je doprava víc než pohodlná. Tato letní škola byla nastavena tak, že jsme od univerzity neměli zajištěné žádné ubytování (někdy to tak být může). Vše jsem si tedy v tomto ohledu musela zařídit sama, ale nebylo to nic, co by Booking neuměl vyřešit.
Letní škola se vším všudy
Ale teď už k samotné letní škole. Kurz samotný nesl název “Sea & Cities: The Challenges of Urban and Transport Planning for Local Communities and Sustainable Tourism”. Jak z názvu vyplývá, zaměření bylo velmi geografické a bylo provázáno s místními přímořskými podmínkami a příležitostmi. Skupinka studentů byla menší, sešlo se nás pouze deset, z toho devět holek, takže hned po prvním seznamovacím dni vznikl slušnej “girl gang”, kde jsme se všechny bavily tak, jako bychom se znaly celý život. Byly jsme fakt super parta. Program letní školy pak trval od pondělí do soboty.
Přiletět na Sardinii na začátku května znamená, že přes den už vás čeká příjemných 25 °C (ne-li víc), na nebi není ani mráček, a moře už je tak akorát na koupání – zkrátka ideální podmínky pro vaše studium. Navíc, a co považuji za největší výhodu této letní školy, jsme výukou přímo v budově univerzity strávili pouze první úvodní den a zbytek výuky byl umístěn do budov místního námořního klubu v přístavu. Takže nebudu lhát – mít výuku v přístavu s výhledem na moře a vědomím, že v Brně prší, mi dělalo až trochu škodolibou radost.
Byť některé letní školy jsou více praktické a vytáhnou vás do terénu, v tomto případě byl program postaven na několika výukových blocích a přednáškách podobně jako na univerzitě. Přednášky byly vedeny jak místními lektory, tak přizvanými odborníky z Norska a Slovinska. Musím přiznat, že mi tento systém dost vyhovoval s přihlédnutím k faktu, že jsem na doktorátu, a tam už se do pozice studenta, co jen poslouchá, moc nedostanu. Od pondělí do pátku nás tedy čekal dost nabitý a různorodý program, který zahrnoval přednášky o blue-green infrastructures, mobility as a service, mobilitním plánování na úrovni metropolitních oblastí, udržitelném turismu, ale i možnostech lodní dopravy s důrazem na udržitelnost. První den jsme absolvovali také tradiční Jane’s walk (pojmenovanou po Jane Jacobs).
S ohledem na to, že jsme byli v Itálii, byly začátky a konce programu poněkud chaotické a neuspořádané, protože chodit včas je tady sprosté slovo a jakmile se dá 15minutová pauza na kafe, najednou sedíte v bistru už 45 minut a čekáte, kdy lektoři dají povel pro návrat do výuky. Ten však stále nějak nepřichází. Zkrátka “Dolce far niente” at its best a nezbývá vám nic jinýho, než zpomalit a uvědomit si, že tady čas zkrátka není vaším pánem. Obědové pauzy pak někdy trvaly i tři hodiny, což pro některé z nás bylo až příliš, zatímco pro místní to byl standard. Ale moc jsme si nestěžovali, alespoň jsme měli čas vyrazit na pláž.
Velkým plusem celého programu bylo, když nám jedno odpoledne zaplatili plavbu na elektroloďkách, a my mohli prozkoumat nedaleké zátoky přímo z mořské hladiny. Zážitek to byl super až na to, že se ve mně probudila mořská nemoc a ke konci jsem už jen odpočítávala minuty, kdy budu zpět na pevné zemi.
Aby ale nebyl celý týden jenom o pasivním poslouchání přednášek, dostali jsme za úkol zpracovat prezentaci o našem univerzitním městě, přičemž jsme dostali dost volnou ruku k tomu, jak vyhotovení pojmout. Popravdě, konkrétnější zadání by všem asi prospělo, ale nějak jsme se s tím vypořádali a brali jsme to jako součást místního chaosu. Výsledky jsme pak společně odprezentovali v sobotu dopoledne, čímž jsme zakončili celý program a následně se rozloučili.
A co po škole?
Program letní školy skončil se sobotním polednem a mně letělo letadlo až v neděli navečer. Měla jsem tedy dostatek času si město užít po svém. V sobotu jsem vyrazila na Castello San Michele, odkud je krásný výhled na město a rozhodně je to jeden z nejlepších spotů ve městě, kde sledovat východ a západ slunce. Vřele doporučuju! Na neděli jsem si pak naplánovala hike podél skal s výhledem na moře. Byť jsem byla v zásadě pořád blízko města, měla jsem skoro celou túru sama pro sebe (když teda opomenu všudypřítomné racky, kteří na mě sem tam nalítávali). Po hiku jsem měla pořád dostatek času, a tak jsem vyrazila do Parco di Molentargius nedaleko pláže Poetto. Nejenže se dříve na území parku těžila sůl, ale dnes je lokalita přirozeným hnízdištěm plameňáků. Nejlepším způsobem, jak celou lokalitu prozkoumat, je půjčit si v infocentru parku kolo (asi za 10 euro), a celý park a přilehlou pláž si projet. Třeba budete mít větší štěstí než já, a kolo se vám po cestě nerozbije a nebudete muset vymýšlet kdovíjaká řešení, abyste ho zdárně dovezli do cíle. Ale rozhodně to stojí za to a myslím, že je to jedno z “must-do”, které by vám nemělo v Cagliari uniknout.
PS: Na jakékoliv venkovní aktivity si zabalte opalovák a poctivě se namažte. Já jsem ho s sebou neměla a po hiku a jízdě na kole jsem skončila jako prasátko Pepina, a ještě sakra dlouho to dost pálilo. Nebuďte jako Míša, mažte se!
Pár slov na závěr...
Jestliže se ještě necítíte na to vyrazit studovat do zahraničí na celý semestr, letní školy jsou jednou z nejlepších možností, jak si studium v jiné zemi osahat a zjistit, co se vám líbí, a co ne. Zároveň je to skvělá příležitost, jak skoro zadarmo prozkoumat nová místa a poznat nové lidi. A určitě bych se nebála využít co nejvíce příležitostí, které se vám během studia naskytnou. Zpětně si za to budete děkovat, věřte mi!