Ven z ústavu #4 – Bonn

Život

Samotný Bonn mě příliš nepřesvědčil. Ve srovnání s Brnem mi přišel méně živý. Chybělo mi více podniků v okolí univerzity, živější veřejný prostor nebo větší množství míst, kam si člověk může zajít jen tak posedět do parku a zajít na vyhlídku. Přestože jsem se ve dne i v noci cítil bezpečně a nikdy jsem neměl pocit, že bych byl ohrožený, překvapilo mě množství nepořádku ve veřejném prostoru. Ve vedlejším Kolíně jsem poprvé v životě viděl člověka injektujícího si drogy na veřejnosti. Jak v Kolíně nebo Bonnu jsem vnímal větší množství bezdomovců než doma a viděl lidské výkaly na ulici. Největším šokem pro mě ale byly srpy a kladiva na univerzitě i ve městě. Polarizaci a politizování společnosti jsem v Německu hodně vnímal. Skvělá je ale tamní infrastruktura pro cyklisty – k jízdě na kole se ještě dostanu.

Největší předností Bonnu a Německa byli lidé. Přestože se o Němcích říká, že jsou rezervovaní, ano jsou, ale jakmile jsem se s některými bavil, byli přátelští, ochotní, solidární, velmi pokorní a poměrně uvolnění, samozřejmě hned přepínají do angličtiny, když je ve skupině někdo, kdo nemluví německy. Ve městě je spousta akcí organizovaných pro cizince i mimo univerzitu, takže jsem si připadal jako součást komunity, ta podnikala výlety kolem města a na konci jsme prezentovali o svých zemích. ESN toho moc nepodnikala, ale ze začátku semestru měla hodně akcí. Posilovna a sauna na náměstí v Bonnu byly taky fajn, vánoční trhy a různé slavnosti jako karneval nebo svatého Martina jsme si užili. Odvážím si řadu mezinárodních, německých i českých přátelství, kterých si opravdu vážím. Skvělé na Erasmu bylo, že tím, že jsem nestudoval zároveň MUNI, jsem měl hodně času na všechny možné akce, do školy jsem chodil jen tři dny. Velmi pozitivně jsem také vnímal otevřenost společnosti vůči lidem z různých zemí a etnik. V tomto směru si myslím, že bychom se v Česku mohli inspirovat. V neposlední řadě je skvělá vysoká znalost angličtiny široké veřejnosti a na univerzitě. S těmi, kteří neuměli anglicky, třeba starší lidi na ulici, jsem měl small talks v němčině.

Nehoda

Co mě ale rozhodně vyšlo draho, je škrábnutí malého auta v Německu, kdy jsem jel po městě na kole. Po všech trablech s kolejemi a na univerzitě byl tohle opravdový šok. Mladá řidička na mě zavolala policii, chtěla ode mě kontakt, že si to vyřídíme s pojišťovnou. AXA pojišťovna však vůbec nekomunikovala a neodpovídala. Tenhle stres trval přes dva měsíce, kdy mi jednou na dveře zaklepali dva pánové, nic neřekli, vyfotili si mě, předali mi dopis a já zjistil, že za škrábanec na autě s malou hodnotou dlužím několik tisíc eur – vlastně tolik, kolik stojí to auto nové. Řidička na mě poslala právníka a vzhledem k tomu, že moje pojišťovna si hrála na mrtvého brouka, tak i soud. Vzhledem k obsahu tohohle příspěvku můžu nakonec říct, že díky svému neustálému proaktivnímu přístupu, vytrvalosti, studiu německého práva, desítek hodin sepisování emailů právníkovi a pojišťovně pomocí umělé inteligence a využití právnické pomoci na univerzitě jsem pojišťovnu, která mi ještě házela klacky pod nohy, donutil všemi možnými způsoby zaplatit skoro 8 000 €. Teď to zní jako vítězství, ale co všechno jsem pro to musel udělat, bylo vážně unavující, a kdybych to nechal být, tak teď stojím před německým soudem a dlužím desítky tisíc eur. Ve Švýcarsku využívám pojišťovnu direct a zatím mi plnila výdaje na léčebné výlohy, takže ji doporučuju jako alternativu. Taky jsem si tu raději pořídil pojistku na blbost v hodnotě 125 milionů Kč. Pro jistotu. Nikdy ale nevím, jestli peníze nevyhazuju z okna. Jízda na kole, kterou mám tak rád, mě taky vůbec neláká. Tohle trauma se ve mně podepsalo natolik, že pokaždé, když jdu kolem nějakého auta, udělám kolem něj tři metry oblouk.

Konce dobrý, všechno dobré

Přes všechny překážky si z Bonnu odvážím něco, co považuji za nesmírně cenné – nové přátele, dobrou znalost němčiny, větší samostatnost, zkušenost a spolehnutí se na sebe sama, kterou bych jinak nezískal, v neposlední řadě pak vytrvalost v nelehkých situacích v zahraničí – i přes převážně negativní zkušenost a odmítnutí na Tchaj-wanu jsem to nevzdal a dostal se na stáž ve Švýcarsku, kde právě jsem a zažívám diametrálně lepší zkušenost. Jsem také vděčný Evropské unii za štědrou finanční podporu programu Erasmus+.

Co bych poradil budoucím studentům? Především si před výběrem univerzity zjistěte co nejvíce zkušeností od těch, kteří tam už studovali a nejezděte po městě na kole. Já jsem jel do Bonnu jako první student z našeho ústavu a neměl jsem se o koho opřít. Dnes bych věnoval mnohem více času hledání zkušeností zahraničních studentů a nejel bych do neznáma.

Pokud vás zajímá více fotografií nebo zkušeností z pobytu, můžete se podívat také na instagramový profil mojí kamarádky @pufadlo nebo na můj erasmový instagram @geotom_cz, kde je vidět, že jsem se snažil Erasmus v Německu i přes všechny překážky co nejvíc užít.​